V posledních měsících rezonuje českou společností otázka týkající se toho, zda je či není onemocnění COVID-19 a související nařízená karanténa pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Přinášíme vám ucelené informace potvrzené MZČR, MPSV a SÚIP.
Obsah článku:
- COVID-19 nelze považovat za pracovní úraz
- COVID-19 může být klasifikován, jako nemoc z povolání
- Kdy se nejedná o nemoc z povolání?
- Názor advokáta na uznání COVID-19 jako nemoci z povolání
COVID-19 nelze považovat za pracovní úraz
Nejen nákaza COVID-19, ale i jakékoliv jiné infekční onemocnění, není možné považovat za pracovní úraz. Důvodem je fakt, že tato nemoc z právního hlediska, respektive zákonné definice, postrádá úrazový děj.
Za pracovní úraz je totiž považováno poškození zdraví nebo smrt, ke kterým došlo nezávisle na jejich krátkodobých, náhlých a násilných působení zevních jevů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. To samé platí pro pracovní neschopnost, která je způsobena související nařízenou karanténu.
- § 271k zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce – Společná a zvláštní ustanovení o pracovních úrazech a nemocech z povolání.
COVID-19 může být klasifikován, jako nemoc z povolání
Onemocnění COVID-19 je možné považovat za nemoc z povolání, ale pouze za určitých podmínek, o kterých píšeme níže v tomto článku. Tento typ koronaviru patří do kategorie “Nemoci přenosné a parazitární”.
Povinností každého zaměstnavatele je nahradit svému zaměstnanci škodu nebo újmu na majetku, která mu vznikne v souvislosti s nemocí z povolání. Je však nutné, aby zaměstnanec před zjištěním nemoci pracoval u zaměstnavatele za podmínek, při kterých vzniká konkrétní nemoc z povolání, kterou byl zasažen. Nemoci z povolání jsou uvedeny v Nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. V kapitole V s názvem “Nemoci z povolání přenosné a parazitární” je uvedena položka 1. – Nemoci přenosné a parazitární. Do této kategorie patří také koronavirus COVID-19.
Podmínky uznání COVID-19 jako nemoci z povolání
Stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP uvedlo, že nemoc COVID-19 je přenosné infekční onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2. Výbor rovněž uvedl, že existuje možnost přenosu při výkonu práce. S tímto stanoviskem se ztotožňuje také Ministerstvo zdravotnictví ČR.
Aby zaměstnanci mohla být nákaza COVID-19 uznána, jako nemoc z povolání, musí být splněny následující podmínky:
1. Onemocnění má příznaky a potvrzené laboratorní vyšetření
Stanovisko výboru ČLS JEP uvádí, že:
- onemocnění COVID-19 musí být klinicky manifestní, z čehož plyne, že by mělo vykazovat symptomy (nemělo by se jednat o bezpříznakový průběh) a že ve zdravotnické dokumentaci musí existovat podklady, které prokazují tyto symptomy, vč. uvedené diagnózy U07.1,
- onemocnění COVID-19 musí být potvrzeno laboratorním vyšetřením (testem), což dokládá pravdivost skutečnosti.
2. Nemoc vznikla při práci u níž je prokázáno riziko nákazy
Aby vám mohlo být onemocnění COVID-19 uznáno jako nemoc z povolání, musí být hygienickým (epidemiologickým) šetřením ověřeno naplnění podmínek práce, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání.
Jednou z podmínek je, aby nemoc COVID-19 vznikla při práci u níž je prokázáno riziko nákazy. V takovém případě je možné ji uznat jako nemoc z povolání, viz Kapitola V – Nemoci z povolání přenosné a parazitární.
| Položka | Nemoc z povolání | Podmínky vzniku nemoci z povolání |
| 1. | Nemoci přenosné a parazitární | K položkám č. 1 a 2: |
| 2. | Nemoci přenosné ze zvířat na člověka buď přímo nebo prostřednictvím přenašečů | Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázáno riziko nákazy. |
| 3. | Nemoci přenosné a parazitární vzniklé v zahraničí | Nemoci vznikají při práci v epidemiologicky obtížných oblastech s rizikem nákazy. |
Zdroj: fragment #f1658600 nařízení vlády č. 290/1995 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání – znění od 01.01.2015.
Z toho plyne, že pro uznání nemoci z povolání způsobenou onemocněním COVID-19 je nutné, aby:
- osoba prokazatelně onemocněla koronavirem SARS-CoV-2,
- osoba měla labaratorně potvrzenou diagnózu COVID-19,
- osoba přišla prokazatelně v zaměstnání a inkubační době onemocnění do úzkého styku s jinou osobou, která měla v danou inkubační dobu manifestní projevy nemoci COVID-19.
Kdy se nejedná o nemoc z povolání?
Pokud je zaměstnanec pozitivně testován na přítomnost koronaviru SARS-CoV-2, který způsobuje onemocnění COVID-19, avšak onemocnění nemá klinické příznaky, nejsou splněna všechna kritéria pro nemoc z povolání. To samé platí pro osoby bez příznaků, které jsou v nařízené karanténě. Test musí být proveden nasofaryngeálním výtěrem a/nebo serologicky.
Názor advokáta na uznání COVID-19 jako nemoci z povolání
Mgr. Petr Juráň se v článku na serveru epravo.cz domnívá, že zaměstnanci v první linii, tedy lékaři, lékárníci, zubaři, ale i pokladní v obchodech, by měly všechny tyto podmínky splňovat, nicméně u řady jiných profesí už to tak jednoduché být nemusí. Dále se také domnívá, že u tzv. bezpříznakových pacientů, kteří sice měli COVID-19, ale onemocnění nemělo žádné výrazné projevy, nebude dosaženo potřebného stupně klinické závažnosti, který je potřeba pro uznání nemoci z povolání.
Dobrý den, je možné požádat o uznání nemoci z povolání u pracovníka ve zdravotnictví, který se nakazil COVID-19 v zaměstnání, byl v pracovní neschopnosti cca 3 týdny a pro přetrvávající až zhoršující se dechové problémy byl po cca 4 měsících vyšetřen na plicním oddělení kde mu diagnostikovali astma? Děkuji za odpověď Taubrová
pracuji jako pečovatelka a covid jsem onemocněla hned v první vlně, byla jsem dva měsíce v pracovní nespchopnosti a mám potíže dušnost, unavový syndrom, bolesti kyčlí … Podmínky pro uznání mi již byly schváleny a zaměstnavatel se neodvolal. Mám nárok i na rentu ?