Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „koordinátor“) je v České republice jako institut evropského práva známý od roku 2006. Tehdy byl zapracován do našeho právního řádu, a sice do zákona č. 309/2006Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 309/2006 Sb.“), který nabyl účinnosti 1. 1. 2007. Přesto kolem osoby koordinátora panují stále určité nejasnosti.

V současné době je připravený návrh novely zákona č. 309/2006 Sb. a související dva prováděcí právní předpisy, a to nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti.

Na zpracování tohoto návrhu se podílela odborná pracovní skupina složená ze zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí a několika dalších institucí, například Hospodářské komory České republiky, Svazu podnikatelů ve stavebnictví, Státního úřadu inspekce práce, České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Českého vysokého učení technického, stavební fakulty v Praze, odborného sdružení Společná VIZE – bezpečnost na staveništi o. s., ale i dalších subjektů, se kterými byla tato problematika konzultována. Tato odborná pracovní skupina připravila materiál, který je nyní projednáván a upravován v legislativním procesu. Tato navrhovaná novela zákona č. 309/2006 Sb. by měla nabýt účinnosti 1. 7. 2015. O chystaných změ-nách týkajících se institutu koordinátora se dočtete v rozhovoru na konci tohoto článku, který poskytla JUDr. Anna Samková z oddělení bezpečnosti práce Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“).

V jakých případech musí být koordinátor zadavatelem stavby určen a jaké jsou jeho zákonné povinnosti ve fázi přípravy a ve fázi realizace stavby, vyplývá z § 14 až 18 zmiňovaného zákona a z nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích a bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích. Přestože od nabytí účinnosti tohoto zákona uplynulo již osm let, tak se stále najdou někteří lidé, kteří si povinnosti koordinátora vykládají nesprávně. Někteří si ho například pletou s odborně způsobilou osobou k zajišťování úkolů v prevenci rizik. „Koordinátor je však manažer, který neodpovídá za dodržování zákonných povinností a provádění opatření k zajištění BOZP na staveništi jednotlivých zhotovitelů. Koordinátor odpovídá zadavateli stavby za koordinaci všech opatření určených k předcházení rizik a k dodržování BOZP na konkrétní stavbě, aby nedocházelo ke vzniku pracovních úrazů nebo nemocí z povolání a současně, aby nedocházelo k prodražování a prodlužování výstavby celé stavby,“ říká Anna Samková.

Bc. Vladimír Mílek, předseda sdružení Společná VIZE: bezpečnost práce na staveništi o. s., profesního seskupení fyzických osob, které sdružuje zájemce o zkvalitnění bezpečnosti práce na staveništích (dále jen „Společná vize“), její slova potvrzuje: „Největším problémem je, že si řada koordinátorů neuvědomuje rozsah svých zákonných povinností a uvažují především o kontrole, dozoru. Nepochopili, že koordinátor musí být na stavbě přítomen a koordinovat opatření k zajištění BOZP na staveništi a teprve pak kontrolovat jejich realizaci.

U zadavatelů staveb (stavebníků) často vítězí nejlevnější nabídka bez ohledu na dodávané služby koordinátora BOZP. Z řady nabídek vyplývá neznalost (a neznalost zákona neomlouvá), co tato činnost obnáší. Je to svým způsobem podvod, jako když dám do servisu auto, oni se na něj jenom podívají a zaúčtují mi opravu.“

To, že někteří koordinátoři ne úplně správně chápou svou funkci, vnímá i koordinátor Ing. Milan Kondziolka z firmy PreventCom. „Svá práva někdy překračují a zasahují do kompetencí jednotlivých zaměstnavatelů (zhotovitelů) na stavbě. Někteří zhotovitelé, by ale BOZP moc neřešili, pokud je neupozorní koordinátor. Možná proto to někteří koordinátoři dělají.“ říká.

Naopak zlepšení vidí v tom, že už se o koordinátorovi ví, že je brán jako součást stavby a už nemusí vysvětlovat, co chce a co tam dělá. Někde se od něj dokonce očekávají sankce.

Na otázku, co mu chybí v současné legislativě, Milan Kondziolka odpovídá: „Chybí mi role hlavního zhotovitele a stanovení povinností této osobě. Jako klíčovou bych stanovil povinnost řádně plánovat, řídit a koordinovat práce v průběhu fáze výstavby. Hlavní zhotovitel by měl mít dále povinnost být zastoupen na stavbě v průběhu celé stavby, ne pouze osobou stavbyvedoucího, který přebíhá mezi několika stavbami a jenom ,hasí‘, co se dá. Dále mi v legislativě chybí opatření, které by zabránilo řetězení zhotovitelů. To řetězení mi připomíná hru na tichou poštu, kdy informace na začátku se časem totálně změní. Stejně tak je to s BOZP na začátku a pak u těch posledních zhotovitelů. Můžete vydávat, kolik plánů chcete, dělat koordinační schůzky a nakonec vám pak na stavbu přijde na poslední chvíli svářet ve výšce Pepek Vyskoč z místního ZD, protože každý jiný byl dražší, a vy vidíte, že BOZP mu skutečně nic neříká. To pak máte chuť to vzdát.“

Stávající právní předpisy dávají zadavatelům stavby podle velikosti a charakteru stavby možnost určit si sami počet koordinátorů na dané stavbě a četnost návštěv určeného koordinátora na dané stavbě a za to mu smluvně stanovit odměnu. Na pravidelných setkáních členů Společné vize se často kromě jiného řeší určení četnosti návštěv koordinátora na stavbě a jeho odměny, nebo dostatečnost kvalifikačních požadavků na koordinátora uvedených v současné podobě zákona č. 309/2006 Sb.

Četnost návštěv koordinátora na konkrétní stavbě by se měla odvíjet zejména od počtu zhotovitelů na staveništi, od velikosti, rizikovosti a charakteru stavby. Uvažovalo se o návrhu na minimální odměnu za činnost koordinátora, která by se například odvíjela od nákladů vynaložených na realizaci stavby. „Nakonec jsme se na jednání Společné vize shodli na tom, že minimální odměna by se měla odvíjet od skutečně vykonávané činnosti koordinátora na dané stavbě. Chtěli bychom proto vypracovat metodický postup pro zadavatele staveb – investory,“ říká Vladimír Mílek.

Podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, může být koordinátor za svoji činnost pokutován až do výše 300 tis. Kč. I po několika letech působení koordinátora na stavbách se Ing. Václav Kápl, inspektor práce v oblasti stavebnictví, ale i další inspektoři oblastních inspektorátů práce stále setkávají se stejnými nedostatky, které lze shrnout takto: „Co se týče problematiky koordinátorů, tak stále přetrvává nedostatek u zadavatelů staveb, a sice to, že koordinátoři nejsou určováni již ve fázi přípravy stavby. Kromě toho ve fázi realizace stavby často koordinátor neplní povinnost seznamovat všechny zhotovitele na staveništi s riziky vznikajícími s postupem výstavby. Pokud přesto tuto povinnost plní, tak se často jedná z jejich strany o formální více méně administrativní činnost. Velkým nedostatkem je dále neplnění povinnosti uložené jim v § 8 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 591/2006 Sb. – koordinace opatření BOZP mezi zhotoviteli.

Co se týká kontrolní činnosti koordinátorů, tak největší nedostatky jsou v neschopnosti posouzení požadavku právního předpisu s danou realitou (i když právní předpis něco požaduje, oni to nechtějí, protože se to v praxi dělá jinak nebo to nepovažují za podstatné apod.). Koordinátor má tendenci udělovat pokuty, neorganizuje kontrolní dny nebo se kontrolních dnů nezúčastňují všichni zhotovitelé na stavbě. Dalším problémem je, že osvědčení o získání odborné způsobilosti koordinátorů získávají lidé, kteří ve stavebnictví nikdy nepracovali a nemají z této oblasti žádné zkušenosti. V neposlední řadě se zjišťuje, že zhotovitelé na dané stavbě nebyli o přítomnosti koordinátora informováni. Dalším a nemalým problémem je to, že nejsou ve fázi přípravy stavby zpracovávány plány BOZP a pokud jsou, tak v obecné podobě.

Hovoříme-li o koordinátorovi, nemůžeme se o plánu BOZP nezmínit. Povinnost zajistit zpracování plánu BOZP vzniká zadavateli stavby na základě ustanovení § 15 zákona č. 309/2006 Sb. Z ustanovení § 7 písm. c) nařízení vlády č. 591/2006 Sb. vyplývá, že koordinátor během přípravy stavby „zabezpečuje, aby plán obsahoval, přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním a provozním podmínkám staveniště, údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl odsouhlasen a podepsán všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu známi.“ V právních předpisech není jednoznačně stanovena osoba, která plán zpracovává a je na zadavateli stavby, kterou osobu tímto úkolem pověří. Tato právní úprava by se měla v souvislosti s probíhající novelizací tohoto zákona už v blízké budoucnosti změnit. Jaké další změny na nás čekají v této oblasti, prozradí Anna Samková v následujícím rozhovoru.

Jak byste zhodnotila výsledky řešení projektu „Metodika činností koordinátora BOZP na staveništi v ČR“, jehož zadavatelem bylo MPSV a hlavním řešitelem Společná vize, který probíhal v roce 2010-2011?

Účelem vypsání tohoto projektu MPSV bylo zjistit, jakým způsobem má koordinátor plnit své zákonné povinnosti. Byl to v té době ještě nový institut práva a je známo, že společnost přijme novou právní úpravu až po určité době. Podle mých zkušeností často trvá až 5-10 let, než si adresáti nové právní normy zvyknou na její bezproblémové dodržování a nevymlouvají se na zavedenou praxi, která jim, přestože již neodpovídá platné právní úpravě, vyhovuje. Můžeme tuto situaci parafrázovat „starý pes se nové kousky učí těžko“. Zákon č. 309/2006 Sb. nabyl účinnosti 1. ledna 2007 a projekt se řešil v roce 2010-2011. MPSV i řešitelům projektu šlo o to zjistit, jak společnost v praxi zareagovala na novou právní úpravu. Lidé si sice zvykli na to, že na stavbě by koordinátor měl být, ale k plnění jeho povinností byly výhrady, nejasnosti, což vedlo k obcházení platných právních norem. Orgány samosprávy – městské části, obce požadavky práva na určení koordinátora a výkon činnosti koordinátora podcenily nejvíce.

V době, kdy se řešil projekt, již měla Česká republika asi 3 000 koordinátorů, což je, s ohledem na zkušenosti ostatních vyspělých států, na naši republiku dostatečný počet. Problém byl (a stále trvá), že jak MPSV, tak orgány inspekce práce, zjišťovaly, že koordinátoři neplnili své zákonné povinnosti. Dvě třetiny z nich jsou bývalí „bezpečáci“, kteří vycházeli z dosavadní praxe, že koordinace BOZP bude podobná jako činnost odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik (dále „OZO“). Koordinátor však není OZO podle § 9 zákona, ale je to manažer zajišťující koordinaci bezpečnostních opatření na daném staveništi, který však neodpovídá za BOZP jednotlivých zhotovitelů. Koordinátor odpovídá za koordinaci opatření navržených jednotlivými zhotoviteli k zajištění vyšší úrovně BOZP na staveništi.

Studie u nás i ve světě dokládají, že se na bezpečných staveništích pracuje rychleji a efektivněji, protože při použití profesionálních bezpečnostních systémů využitelných na každé stavbě lze zabránit nejen vzniku pracovních úrazů, ale vzniku dalších vícenákladů. Řešitelé projektu proto hledali nástroje, které by odborné, ale i laické, veřejnosti pomohly v osvětě, proč je tato činnost koordinátora na staveništi tak důležitá a jak tuto činnost vykonávat. Proto byl MPSV vypsán tento projekt a proč trval na tom, aby řešitelé projektu nepracovali pouze teoreticky, ale věnovali se hlavně těm, kteří s tímto institutem přicházejí v praxi do styku. Ve spolupráci s MPSV se v průběhu řešení projektu (1,5 roku) řešitelé různými formami (dotazníky, semináře, workshopy) stýkali s odbornou veřejností a výsledkem těchto jednání byly navržené metody a možné způsoby výkonu činností, které musí koordinátor na staveništi vykonávat. Jeden z dalších výsledků projektu bylo, že odborná veřejnost získala větší povědomí o koordinorovi, tj. o novém institutu práva a o tom, co má koordinátor ze zákona na stavbě zajišťovat a jaké má pro to nástroje. V rámci řešení projektu se vydaly publikace, CD, letáky, pořádaly se workshopy, semináře, konference s danou problematikou, a to za velkého zájmu odborné veřejnosti.

Jaké změny se připravují v zákoně č. 309/2006 Sb. a v jeho prováděcích právních předpisech?

V návrhu novely zákona č. 309/2006 Sb., který obsahuje zmocnění pro úpravu nařízení vlády č. 592/2006 Sb., ve kterém se navrhuje konkretizace minimálních standardů pro zkoušku a opakovanou zkoušku z odborné způsobilosti. Důvodem pro tento požadavek je, aby všichni držitelé akreditace postupovali při provádění zkoušek stejně. Zatím to je tak, že rozhodnutí MPSV, které uděluje akreditaci pro provádění zkoušek odborné způsobilosti k činnostem koordinátora, je podmíněno tím, aby projekt zkoušek a opakovaných zkoušek po pěti letech splňoval jednak obecné standardy vyplývající ze zákonných požadavků na odborně způsobilé osoby a dále obecným ustanovením o zkouškách obsažených v nařízení vlády č. 592/2006 Sb. V blízké budoucnosti, pokud se podaří přesvědčit odbornou veřejnost o nezbytnosti standardizovat i vzdělávání uchazečů o zkoušku a opakovanou zkoušku, MPSV navrhne standardy pro další vzdělávání, kterými se již dnes zabývá, aby jej bylo možno využít i pro využití rekvalifikace podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších právních předpisů pro uchazeče o odbornou způsobilost.

Bude tam i nějaká změna týkající se OZO?

Ano. Objeví se tam například nové povinnosti pro tyto fyzické osoby, například vést průběžně záznamy svých smluvních vztahů v této oblasti, povinnost opatřování dokumentů, které OZO zpracovává, svým podpisem, razítkem a datem jejich vzniku apod.

Na posledním setkání Společné vize se účastníci shodli na tom, že by v právním předpisu měla být jednoznačně určena osoba, která může zpracovávat plán BOZP. Jak je to navrhováno v připravované novele zákona?

V současné době může plán BOZP zpracovat kdokoli, záleží na zadavateli stavby, koho touto činností pověří. Po diskuzích v pracovní skupině a zejména po vyhodnocení vnitřního a vnějšího připomínkového řízení k tomuto návrhu zákona je společenská shoda v tom, že koordinátor jako osoba odborně způsobilá, která je pro tuto činnost vzdělávaná a přezkoušena akreditovaným subjektem, bude plán zpracovávat, a to i v případech, kdy nebyl na stavbě koordinátor zadavatelem stavby určen, protože nejsou splněny podmínky pro jeho určení.

Objeví se v legislativě požadavek, aby koordinátor měl vzdělání ve stavebnictví?

Státní úřad inspekce práce požadoval, aby koordinátoři byli odborníci, kteří mají stavební vzdělání. V pracovní skupině a po připomínkovém řízení byl dohodnut kompromis, tj. zvýšit požadavky na jeho vzdělání a stanovit povinnost, aby měl alespoň vzdělání v oboru technického zaměření. Především je nezbytné, aby uměl číst projekty a znal právní předpisy a základní technické normy týkající se výstavby. Dnes vykonávají činnost koordinátora lidé různých profesí často „netechnických“ a my zjišťujeme, že právě oni nejsou rovnocennými partnery ostatním účastníkům ve výstavbě, protože jim chybí technické vzdělání. Kromě tohoto požadavku bude po schválení novely zákona platit, že koordinátor bude muset získat odbornou praxi nejen obecně v oblasti BOZP jako doposud, ale pouze při výkonu činnosti při přípravě nebo při realizaci staveb, aby měl zkušenosti z oblasti výstavby.

Měla by být četnost koordinátora na stavbě a jeho odměna daná v právním předpisu?

Právní předpis dává zadavateli stavby možnost tuto odměnu podle konkrétní stavby stanovit dohodou. Uvážení zadavatele stavby je, s ohledem na konkrétní podmínky dané stavby, pro stanovení odměny koordinátorovi rozhodující. Podobně jako je na zaměstnavateli, jestli se rozhodne pro jednu OZO nebo více těchto osob, tak je na zadavateli stavby, který by měl po dohodě s projektantem a dalšími osobami, např. technickým dozorem investora aj., posoudit, kolik koordinátorů bude na stavbě skutečně potřeba. Záleží vždy na posouzení rizik na staveništi a na velikosti a charakteru konkrétní stavby. Tyto požadavky na příkladech „správné praxe“ bychom rádi uváděli a zveřejňovali společně s prezentací příkladů aplikace zákonných ustanovení po schválení návrhu novely zákona. Výše odměny koordinátorů tak bude nadále vázána na dohodu mezi objednatelem této služby a jejím zhotovitelem. Podle mého názoru, protože bezpečnost ve stavebnictví je veřejný zájem, by tato problematika měla být určitým způsobem upravena, ale pravděpodobně by to bylo v rozporu s principy tržního hospodářství. Proto se MPSV bude snažit, například cestou uveřejňování příkladů správné praxe, seznamovat zadavatele stavby a koordinátory s příklady plnění zákonných povinností koordinátorů na stavbách společně s výší jejich odměn za tuto činnost.

Myslíte si, že je nutná opakovaná zkouška po 5 letech? Nestačil by systém celoživotního vzdělávání, jako je tomu například u České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, kteří musí nasbírat určitý počet kreditů za účast na seminářích a školeních?

Nejen u ČKAIT, ale i v jiných případech odborně způsobilých osob dalších resortů, se nedaří vzdělávání v praxi prosazovat, tak jak je v příslušných zákonech upraveno. Systém je sice nastaven, ale moc nefunguje. Lidé průběžné vzdělávání podceňují. V současné době koordinátoři, kteří jdou na první zkoušku, musí mít znalosti a dovednosti podle Přílohy č. 1 nařízení vlády č. 592/2006 Sb. Moje zkušenosti z účasti na zkouškách u příležitosti kontrol u akreditovaných subjektů jsou takové, že lidé, kteří jdou na opakovanou zkoušku, mají bohužel horší znalosti, než u zkoušky první. Protože na tu první zkoušku se naučili, ale požadavky na opakovanou zkoušku podcenili. Svoje znalosti si během pěti let platnosti osvědčení nedoplňují a neobnovují, a proto zapomenou i to, co u první zkoušky uměli.

Jsou jednotné požadavky na zkoušky koordinátorů u akreditovaných společností?

Požadavky MPSV na získání odborné způsobilosti koordinátora u zkoušek jsou stejné, všichni žadatelé o akreditaci musí mít v projektu zapracováno 400 písemných otázek, 60 ústních, musí napsat písemnou práci, která se v případě uchazečů o zkoušku nebo opakovanou zkoušku, buď doporučí, nebo nedoporučí k obhajobě při zkoušce. Otázka je však jiná, a to, jestli sám držitel akreditace při zkoušce postupuje podle schváleného projektu, anebo jestli někomu neulevuje apod. Ale to kontrolujeme. Každý rok jsme přítomni u 4-6 subjektů, které upozorňujeme na to, kde dělají chyby a pokud je to třeba, tak přijímáme nápravná opatření.

Mluvila jste o tom, že spolu s právním předpisem budou MPSV vydány příklady správné praxe. Co bude ještě jejich obsahem?

Příklady správné praxe budou uveřejňovány například na BOZPinfo.cz, eventuálně na jiných serverech, například i na serverech vzdělávacích institucí nebo držitelů akreditace pro provádění zkoušek odborné způsobilosti. Obsahem budou v oblasti bezpečnosti práce na staveništích konkrétní stavby, kdy se popíše stavba určité velikosti, charakteru a k tomu údaj o určeném počtu koordinátorů a o jejich činnosti na těchto konkrétních stavbách, dále jak často koordinátoři na dané stavbě působili a v neposlední řadě i o výši jejich odměn apod. O tom, že je institut koordinátora důležitý, se přesvědčujeme na základě skutečných neštěstí na staveništích. V poslední době lze uvést například zřícení mostu u Vilémova. Kdyby koordinátor a zadavatel stavby, dále stavbyvedoucí zhotovitelů plnili své povinnosti, tak jak jim to ukládají platné právní předpisy, tak by k tomuto neštěstí nemuselo vůbec dojít. V tomto případě se bezpečnostní a další právní předpisy velmi podcenily. Chtěla bych také shromažďovat rozhodnutí soudu ve věcech koordinátorů a z nich také vycházet při zpracování příkladů správné praxe.

Děkujeme za rozhovor.

Kateřina Hrubá
Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i.

ZDROJ: Časopis „bhp – bezpečnost a hygiena práce“, vydavatel: Volters Kluwer a.s., ročník 65, 2/2015