V minulém díle jsme uvedli základní informace o Dokumentaci o ochraně před výbuchem (DOPV), jejím ukotvení v legislativě a náležitostech, které by měla splňovat. V následujících dílech se budeme zaměřovat na specifika jednotlivých typů provozů s uvedením úskalí, která na provozovatele a zaměstnavatele v těchto provozech čekají. V tomto dílu se seznámíme blíže s riziky v potravinářských a zemědělských provozech.
Nebezpečí výbuchu v těchto typech provozů je většinou dáno rizikem výbuchu prachu, a to zejména uvnitř technologie. Nebezpečí výbuchu plynů a par se týká především potravinářských provozů zaměřených na výrobu s použitím etanolu (lihu), tedy zejména likérky, lihovary a tak dále. Těmi se však budeme zabývat v části věnované chemickému průmyslu, kde se o nebezpečí výbuchu par hořlavých kapalin bude mluvit podrobně.
Specifika potravinářských provozů
Potravinářské provozy mají několik specifik, díky nimž je situace příznivější oproti jiným průmyslovým odvětvím. Je v nich vyšší úroveň hygieny a čistoty na pracovišti, takže se běžně nemanipuluje s větším množstvím prachu mimo technologii a nebezpečí vzniku výbušné atmosféry se tedy týká v naprosté většině pouze vnitřních prostor v zařízení (například v zásobnících a silech na mouku, cukr, kakao a další sypké suroviny a v dopravních systémech, případně strojích na míchání surovin). V tom se ovšem skrývá zároveň velké nebezpečí podcenění – provoz, který na první pohled vypadá čistý a bezprašný skrývá značné riziko tam, kam není vidět.
Zemědělské provozy jsou na tom o poznání hůře. Nezřídka se manipuluje s materiálem na volné ploše vně technologie (například příjmové koše, volné sklady obilí). Vzniká zde velké množství jemného odpadního prachu během zpracování a čištění zemědělských produktů (obilniny, kukuřice, v menší míře též řepka a mák). A také úklid v některých prostorách, zejména u staveb sil a posklizňových linek, bývá často problematický.
DOPV často chybí
Jaká jsou tedy úskalí a časté chyby, které se v těchto provozech vyskytují? Základním nedostatkem je úplná absence Dokumentace o ochraně před výbuchem. Právě zemědělské a potravinářské provozy patří mezi ty, kde je absence povinné DOPV nejčastějším prohřeškem. Z toho následně vyplývá řada rizik, kterým se šlo vyhnout již ve fázi projektu a stavby provozu, popř. během jeho rekonstrukcí či úprav. Velké riziko skýtá zejména fakt, že potravinářské provozy jsou tvořeny vzájemně propojenými zařízeními, která nejsou mezi sebou vzájemně oddělena. Tím je zde možný přenos výbuchu potrubními trasami, systémy odsávání a aspirace, a to ze zařízení, kde výbuch nezpůsobí žádné škody (prosévačka mouky) po zařízení, u kterých výbuch způsobuje rozsáhlé materiální škody a přímé ohrožení obsluhy (sila a zásobníky, šrotovníky).
- Pro zpracování nabídky DOPV kontaktujte společnost CRDR.
Chyby v zabezpečení proti výbuchu
Dalším velkým rizikem je fakt, že zařízení jsou umístěna zpravidla uvnitř budov a nejsou zabezpečena proti výbuchu. Výrobce se přitom zříká zodpovědnosti uvedením poznámky, že zařízení nejsou určena do prostředí s nebezpečím výbuchu, popř. pouze pro zónu 22, kde se nemusí provádět certifikace výrobků notifikovaným orgánem. Tím pádem se dodavatel technologie zříká odpovědnosti a přenáší nepřiměřené riziko na provozovatele zařízení (který většinou není schopen zajistit například to, aby se v zásobníku na mouku vyskytovala výbušná atmosféra častěji než „výjimečně a po krátkou dobu“), když např. zásobník plní každý den z cisterny po dobu 30 minut. Zařízením uvnitř budov proto zpravidla chybí zabezpečení proti výbuchu s tím, že jsou nezabezpečitelná (velkoobjemové zásobníky s malou tlakovou odolností) a že problematika má být řešena vhodně vypracovanou DOPV. Je to podobné, jako bychom riziko výbuchu střelného prachu eliminovali prostě jen tím, že bychom ho prohlásili za písek…
V zemědělství bývá velkým problémem značné riziko zavlečení celé škály iniciačních zdrojů, které mohou způsobit problém hluboko v technologii. Jedná se zejména o různá cizí tělesa (kamínky, kovové součástky), která se do procesu dostávají spolu s obilím z kombajnů, dále je zde riziko samovznícení obilí v buňkách sila, zejména bylo-li naskladňováno vlhké a bez řádného prosušení (riziko lze snížit rotací materiálu mezi buňkami). Riziko také představuje velké množství mechanických dopravníků (šnekové dopravníky, elevátory), které často pracují za zenitem své životnosti. Nicméně ani u moderních posklizňových linek nebývá vše v pořádku. Častým nebezpečím je nerespektování potřeby výbuchového oddělení jednotlivých zařízení. Úvaha, že je-li každé zařízení vybaveno membránami pro odlehčení výbuchu, postačí to jako celková protivýbuchová ochrana celé linky, je mylná. Existuje značný rozdíl v projevech výbuchu (výbuchový tlak, redukovaný tlak, rychlost nárůstu tlaku), pokud vznikne v daném zařízení nebo do něj doputuje ze zařízení jiného. Je nutné vědět, že veškeré ochranné systémy (včetně membrán) jsou testovány a certifikovány pouze pro ochranu zařízení, ve kterém výbuch vznikne. Problém je, pokud se do daného zařízení výbuch rozšíří. Výbuchový plamen a tlak jsou totiž schopné během velmi krátké vzdálenosti (řádově jednotky metrů) akcelerovat rychlost šíření výbuchu potrubím na hodnoty vyšší rychlosti zvuku, načež nastává tzv. detonace. Kromě toho během šíření výbuchu potrubím se nejprve šíří tlaková vlna a teprve po ní plamen, takže tlaková vlna rozvíří prach, který se v daném prostoru nalézá, a následně jej plamen zapálí. Výsledkem je ničivá tzv. sekundární exploze, které běžné ochranné systémy nejsou schopny zabránit.
Je vhodné nepodceňovat rovněž četnost a kvalitu úklidu. Toto opatření se týká zejména zemědělských provozů, kde je nutné instalovat centrální vysavače se stabilním rozvodem. Úklid je nutné provádět i tam, kam není běžně vidět, ale prach se zde může usazovat (víka technologických zařízení, kabelové lávky a potrubí, konstrukce), přičemž ofukování stlačeným vzduchem není úklid, ale pouze přemístění prachu na jiné, méně dostupné místo. Jedinou efektivní metodou úklidu prachu je vysávání.
Vyjasnění kompetencí v dodávkách
Velkým rizikem zejména v zemědělství je také fakt, že části technologie jsou dodávány různými firmami bez vyjasnění vzájemných kompetencí. Klasický případ je technologie odsávání prachu. Jedna firma vyrobí a dodá filtrační jednotku. Jiná firma dodá potrubí a třetí firma vše namontuje. Filtrační jednotka bude zabezpečena proti výbuchu membránou pro odlehčení výbuchu a rotačním podavačem s certifikátem ochranného systému pro zabránění přenosu výbuchu po směru materiálu. Bohužel už ale není zabezpečena proti přenosu výbuchu vstupním potrubím. Výrobce filtru totiž při dodávce neměl informace o napojení na odsávanou technologii, výrobce potrubí zase neví, proč by měl do potrubí zpětnou klapku dávat a montážní firma nerozhoduje o použití jednotlivých technologických prvků – pouze provádí jejich montáž. Výsledkem je, že všichni splnili svoje zákonné požadavky, přesto je technologie jako celek nebezpečná a nemusí být Hasičským záchranným sborem schválena pro provoz. Přitom stačilo na začátku vypracovat Dokumentaci o ochraně před výbuchem, která by definovala veškeré požadavky na zařízení a ochranné systémy ještě před tím, než byly naprojektovány konkrétní typy zařízení a jejich vzájemné vazby.
Velkým nešvarem je rovněž kopírování jedné „univerzální“ dokumentace pro různé provozy téhož (nebo i jiných) zaměstnavatelů. Je pravda, že jednotlivé typy provozů bývají často unifikované, ovšem existují mezi nimi rozdíly, které mohou být z pohledu ochrany před výbuchem dosti podstatné. Vlivem různých rekonstrukcí a úprav za dobu provozu tak jsou jednotlivé provozy shodné pouze zdánlivě a detaily mohou rozhodovat o mnohém. Každý provoz by měl mít proto zpracovánu DOPV samostatně. Samozřejmě seriózní zpracovatel zohlední, že velká část této dokumentace je shodná.
Nejnovější komentáře