Na seznam nemocí z povolání by od roku 2017 mohlo přibýt také poškození bederní páteře. Po zánětech horních cest dýchacích se totiž jedná o druhou nejčastější nemoc, kvůli které si pracovníci musí brát neschopenku. Zatím ovšem není jisté, jestli návrh projde. Musí jej nejdříve schválit zástupci firem i vlády – konkrétně Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Problémy postihují řidiče, zedníky i zdravotníky
Na počtu dnů pracovní neschopnosti se v České republice nemoci svalové a kosterní soustavy podílejí z 28,4 procenta. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky se jedná hlavně o onemocnění zad a páteře, a to především právě v bederní oblasti. Tyto problémy nejčastěji postihují například řidiče nákladních vozů, traktorů a buldozerů, zedníky, dlaždiče, stěhováky, ale rovněž pracovníky ve zdravotnictví – tedy ty, kteří často přenášejí těžká břemena nebo ohýbají a otáčejí páteř.
Jak je to v jiných Evropských zemích?
Mezi země Evropské unie, které již zdravotní problémy s bederní páteří odškodňují, patří mimo jiné Slovensko, Francie, Dánsko, Bulharsko a Litva. Například na Slovensku je postižení bederní páteře možné uznat jako nemoc z povolání už deset let.
Oproti tomu čeští lékaři musí nejdříve stanovit podmínky, za kterých by bylo možné tyto zdravotní problémy vůbec uznat jako nemoc z povolání. Pravidla musí nastavit tak, aby v odůvodněných případech bylo možné problémy s bederní páteří jako nemoc z povolání uznat, ale zároveň tak, aby nebylo možné tyto faktory zneužívat.
Bolesti krční páteře se na seznam nedostanou
Nemoci krční páteře se ovšem do rozšířeného seznamu nemocí z povolání nedostanou. Podle lékařů se totiž ve srovnání s ostatními chorobami nejedná o příliš závažnou nemoc a navíc by bylo těžké určit, v jakých případech jsou tyto zdravotní problémy opravdu vyvolány pracovním prostředím či pracovními podmínkami.
Ti, kteří sedí u počítače mají smůlu
I v případě, že by se nemoci krční páteře v budoucnu na seznam dostaly, lidé pracující v kancelářích by měli smůlu i nadále. Poškození krční páteře by totiž mohlo být považováno za nemoc z povolání pouze u zaměstnanců pracujících manuálně – tedy například u těch, kteří zvedají a přemísťují těžká břemena. Nejednalo by se tedy o pracovníky, kteří se denně hrbí nad počítačem. Tito lidé si totiž své zdravotní problémy často způsobují sami tím, že nesprávně sedí a mají špatně uspořádané pracovní místo.
Za nemoci z povolání je odpovědný zaměstnavatel
Svým zaměstnancům musí v případě postižení poskytnou náhradu za ztrátu na výdělku, za bolest a za náklady, které jsou s léčením spojené.
Nejnáročnější a nejrozšířenější profesí, kteří jsou fyzicky vystavení, jsou pečovatelé. Hlavně ženy. Denně neustále manipulují i se stokilovými pacienty, musí je dávat sedět, zvedat do lůžka, koupat, převážet, oblékat a další. O těch ale nikde nepíšou, ani je asi nezařadí do náročných profesí. Já jsem pracovala asi 20 let jako pečovatelka a mám skoliÓzu a bolesti, které nikomu nepřeji. Pochopitelně předčasný důchod, za který mám i méně peněz. Už to dál nešlo. Tito pracovnice překračují celodenně hygienické předpisy v zátěži. I při práci ve dvou. Co se daly příspěvky na bezmocnost, zařízení jsou nacpaná lidmi s nejvyšším stupněm postižení a namačkáni v malých pokojích, kde se těžko dá dát technika na zvedání. A z jejich příspěvků jsem nezažila ani jednou, že bych měla příspěvek na fyzickou zátěž. Ani setry se tak nenadřou.
Dobrý den,
aby se sestry nenadřely, také několik let studovaly a mnohdy při zaměstnání jako pečovatelky